Stručná pravidla hry

Než se seznámíme se základními pravidly samotné hry, je nezbytné se zmínit na jakých hřištích a s jakým vybavením lze minigolf hrát. Do roku 2007 se sportovní minigolf smí hrát pouze na 3 typech hřišť – miniaturgolf, filcgolf a beton. Od roku 2007 se pak přidává i tzv. MOS. WMF od roku 2009 začíná vydávat certifikáty hřišť, které zaručují, že dané hřiště splňuje veškerá pravidla pro konání sportovních klání. Přehled hřišť s certifikátem WMF na našem území můžete najít na internetové adrese www.kamnaminigolf.cz. Tato hřiště jsou udržována sportovními kluby, takže krom toho že jsou ve velmi dobrém stavu pro samotnou hru, můžete zde často potkat i registrované hráče, kteří Vás můžou blíž zasvětit do tajů hry. Ale teď již k typům hřišť, které jsou WMF schváleny pro sportovní minigolf:

1. Miniaturgolf

Tento typ hřiště je v ČR ale i ve světě nejběžnější. Hrací plochu tvoří eternitové desky. Rozměry drah jsou striktně dány – délka 6,25m, šířka 0,9m. V pravidlech je dáno 28 různých typů jamek (překážek), takže se můžete na různých místech setkat s různými variacemi 18-jamkového hřiště. U tohoto typu hřiště jako jediného není povoleno vstupovat do drah.

2. Filcgolf

Jak už název napovídá, hracím povrchem je zde filc, kterým jsou opatřeny zejména eternitové desky zasazené do dřevěných rámů. Zde již pravidla ohledně rozměrů jednotlivých drah nejsou tak striktní a umožňují délku dráhy v rozmezí 6-18m a šířku 0,9m. Stavitel hřiště si pak může vybrat 320 variant jamek. Tento druh hřiště je nejvíce rozšířen v severských zemích, zejména Švédsko a Finsko.

3. Beton

Hraje se na betonovém povrchu, dráhy jsou 12m dlouhé a 1,25m široké. Je zde definováno pouze 18 typů drah, které mají i dány pořadí, jak mají za sebou následovat. První hřiště tohoto typu bylo vybudováno ve Švýcarsku, kde společně s Německem a Rakouskem jsou nejrozšířenější.

4. MOS – minigolf open standard

Tento typ hřišť je znám i pod názvy Adventure Golf a Crazy Golf. Tento typ hřiště byl schválen WMF až v roce 2007 a nejvíce je rozšířen v Severní Americe a Velké Británii. Anglický název opět napovídá, že zde jsou pravidla ohledně povrchu, tvaru a překážek na drahách jednotlivých jamek velmi „volná“. Omezení je v délce dráhy, 3 až 40m a minimální šířka je stanovena na 0,5m. Pro svá volná pravidla tohoto typu minigolfu má blíže spíše k víkendové zábavě než k regulérnímu sportu.

Ke hře je dále potřeba hůl. Jsou povoleny minigolfové, ale i klasické golfové puttery. Jediná omezení na hole jsou pak, že hrací plocha patky hole nesmí překročit 40cm² a hůl nesmí být vybavena zaměřovacím zařízením. U sportovních hráčů můžete vidět, že patky jejich holí jsou vybaveny gumou různých barev a různé šířky. Důvodem toho je snazší kontrola rychlosti a rotace míčku při jeho odehrání.

Poslední ve výčtu vybavení jsou pak míčky, které lze pro hru použít. K hraní jsou povoleny pouze licencované míčky, které splňují základní kritéria – průměr míčku je v rozmezí 37 až 43mm a míček při teplotě 25°C volně spuštěn z výšky 1m na betonový povrch nesmí vyskočit do výšky větší 85cm. Licencovaných míčků jsou řádově tisíce. Liší se mezi sebou v pěti základních parametrech:

1. Velikost – jak je výše uvedeno, průměr musí být v rozmezí 37 – 43mm
2. Povrch – na povrch míčku může být použit lak, který mění chování míčku, zejména při jeho odrazu od mantinelu či překážky
3. Váha – není nijak vymezena, obvykle se pohybuje v rozmezí 35 – 80g, má zejména vliv na průběh míčku po dráze (překonání nerovností povrchu) a průběh míčku skrz nebo přes překážky
4. Tvrdost – ovlivňuje chování míčku opět zejména při odraze ale také při překonání nerovností povrchu
5. Odskok – zde je, jak jsme výše uvedli, omezení pravidly, kdy míček nesmí odskočit za určitých podmínek do výše 85cm.  Dolní hranice není definována, takže jsou i míčky, které po spuštění z 1m výšky neodskočí ani o 1cm. Tento parametr má velký vliv na chování míčku na odraze

Úplně na začátku jsme se zmínili o tom, že pro úspěch v minigolfu je nutná dobrá taktická příprava. Ta spočívá v dobrém zmapování hřiště, kdy se hledá nejoptimálnější trasa míčku ze základního pole do jamky, a též se hledá i míček, se kterým toho lze nejsnadněji dosáhnout. Vězte, že každá jamka lze zahrát na jeden úder. To je také zásadní rozdíl mezi minigolfem a jinými hrami, který minigolf vzdáleně připomínají (adventure golf, crazy golf apod.).

Teď když už víme kde a s čím lze minigolf hrát, můžeme si něco povědět o základních pravidlech samotné hry.

Účelem hry je dosažení jamky na co nejmenší počet úderů. Pokud hráč nedosáhne jamky šestým úderem, zapisuje si sedm bodů, jinak se počítá, co úder, to jeden bod. Po odehrání prvního úderu na jamce nelze již beztrestně měnit míček. Hra vždy začíná na základním poli, které je na každé jamce řádně vyznačeno. Hráč může pokračovat ve hře vždy až v momentě, kdy se míček zastaví. Pokud míček nepřekoná tzv. hraniční linii – opět je vždy řádně vyznačena – hráč musí hrát znovu ze základního pole. Pozor, některé jamky nemají hraniční linii a hrají se pouze ze základního pole. V ostatních případech hráč pokračuje z místa, kde se míček zastavil. V případech, kdy se míček zastaví u mantinelu či překážky je pak možné míček přeložit na pomocnou čáru (vždy kolmo od mantinelu nebo překážky nebo na nejbližší část pomocné čáry). Pokud míček opustí dráhu, bere se místo, kde k tomu došlo, jako místo, kde se míček zastavil, a podle dříve uvedených pravidel se beztrestně pokračuje ve hře. Po odehrání všech jamek se sečte hráči skóre (počet bodů) a při hře na údery, hráč s nejnižším skórem vítězí.

Systém soutěží u nás a na mezinárodní scéně:

Jak bylo zmíněno, hráč s nejmenším skórem vítězí. Takto je minigolf vnímán mezi diváky a hrající veřejností. Jako individuální sport. Je zde však ještě druhá úroveň, kdy hráči tvoří družstva (dle oddílové příslušnosti nebo na mezinárodní scéně i dle národní příslušnosti) a kde jednotlivé výsledky hráčů se počítají do celkového výsledku družstva. Úspěch na této druhé úrovni je mnohdy mezi hráči minigolfu ceněn výše než ten na té první.

V ČR je v současné době tříúrovňový systém dlouhodobých soutěží smíšených družstev (složení družstva je bez jakéhokoliv omezení). Nejvyšší soutěž hraje 7 českých týmů, které se střetávají v průběhu ročníku na 5 hřištích + poslední finálové kolo probíhá v rámci Mistrovství ČR. Vítěz, tedy Mistr ČR v týmové soutěži, má pak právo reprezentovat ČR na Europa Cupu, jež je jednorázovým soubojem nejlepších evropských klubových celků.

Nejcennější individuální úspěchy na domácí scéně lze pak získat na Mistrovství ČR, kam se kvalifikují dle daného klíče jen nejlepší hráči. O titul se nejprve bojuje ve hře na údery, kdy o titulu rozhoduje nejnižší zahrané skóre a následně pak i ve hře na jamky, kam se kvalifikují jen nejlepší ze hry na údery. Zde se hráči utkávají jeden proti jednomu a o vítězi nerozhoduje celkový počet úderů, nýbrž počet vyhraných jamek.

Dalšího individuálního úspěchu lze dosáhnout vítězstvím v žebříčku ČR, kde se podle daných kritérií započítávají výsledky ze všech turnajů daného roku pořádaných pod hlavičkou ČMGS.

Na mezinárodní scéně se pak každý rok na podzim koná výše uvedený Europa Cup. Zde se o medaile bojuje pouze v týmových soutěžích.

Dále se pak obrok konají Mistrovství světa a Mistrovství Evropy v juniorské kategorii (hráči a hráčky do 19 let) a v kategorii dospělých (hráči a hráčky od 16 let). Pro hráče od 46 let se pak každý rok koná Mistrovství Evropy. Tyto soutěže se hrají obdobným systémem jako Mistrovství ČR a vyhodnocují se nejlepší mužské/ženské týmy, nejlepší hráči/hráčky ve hře na údery a ve hře na jamky.