Zpráva vedoucího dospělé reprezentace z mistrovství světa v Bad Münder

ke stažení  ZDE 

Zpráva vedoucího dospělé reprezentace z mistrovství světa v Bad Münderu

Úvodem bych rád poděkoval všem hráčům, kaučům, podporovatelům v místě šampionátu, fanouškům a lidem, kteří měli co dočinění s letošním výjezdem.

Mým osobním cílem pro letošní rok bylo získat minimálně dvě medaile. Obě tyto medaile jsem vnitřně situoval spíše na soutěže družstev. Medaile z jednotlivců jsem považoval spíše jako třešničku na dortu, ale byl jsem přesvědčen o tom, že i z individuálních kategorií můžeme nějakou tu medaili přivézt.

Již předem bylo víceméně jasné, že ženské družstvo má papírově na medaili velmi blízko, ba co víc nemusela to být jen bronzová, což se v průběhu turnaje potvrdilo. Jediné co mě překvapilo bylo, že byly domácí německé hráčky hratelné více než bych očekával.

Bronzová medaile je velký úspěch, pokud mě paměť neklame, je to historicky první medaile z mistrovství světa či Evropy pro ženské družstvo v dospělé kategorii. Ačkoli jsem si vědom, že to mohlo být umístění lepší, tak zrovna tak mohlo být i horší a děvčata mohla odjet bez medaile. Nicméně to s odstupem času považuji za obrovský úspěch a velký příslib do budoucna pro naše ženy. Tímto jim ještě jednou gratuluji a děkuji za úžasný zážitek, který mi(nám) svou hrou zprostředkovali.

Mužské družstvo odjelo na MS i dle papírových předpokladů od jiných států v horší pozici. Českým mužům příliš nikdo nevěřil, přesto všichni přiznávali, že by se mohli do bojů o medaile přihlásit. A také jsme se přihlásili. Domnívám se, že tento tým předvedl jedno z nejlepších dosavadních vystoupení, které kdy český tým předvedl. Na druhou stranu musím sebekriticky a s jistou měrou naštvanosti konstatovat, že jsme rozhodně nehráli na to, na co jsme měli. Hráli jsme v mých očích průměrně až podprůměrně. V týmu se samozřejmě našli světlé výjimky, ale pokud vezmu tým obecně jednoduše to nebylo ono. Nicméně do posledního kola jsme o medaili bojovali a rozhodlo až poslední kolo, které jsme nezvládli. Příčin, které rozhodli o našem „neúspěchu“ je několik. V tomto hodnocení některé vypíši, jelikož jsou to příčiny, které my na hřišti nerozhodneme a potřebujeme pomoc ostatních.

Jednou z příčin jsou fanoušci a podporovatelé v místě šampionátu. Ve zkratce se pokusím popsat situaci: např. Německo mělo odhadem na tribunách něco kolem 300 kříčících fanoušků, kteří táhli hráče kupředu. Pokud jsme se chtěli tomuto davu rovnat (jelikož to má na hráče opravdu velký vliv) museli jsme se jak ženy, tak muži podporovat navzájem. Problém je v tom, že když dojedete kolo, jediné co Vás zajímá je, že si chcete odpočinout a připravit se na další. Klidně si lehnout a odpočívat, na to jsme se všichni hráči shodli. Jenže vždy se někdo nachází na hřišti a všichni jsme věděli, že když tam hráče necháme samotné tak je fanouškovský dav přejede. Tudíž jsme museli na nohy a podporovat, co to jen šlo. Tímto chci také všem hráčům, kaučům a jediné české fanouškovské výpravě, která dorazila ve složení (Aleš Vítek, Vít Gerža, Pavel Gerža, Ema Blažková) moc poděkovat, bez vás byt to bylo o mnoho těžší. Jednoduše ve zkratce potřebujeme mít na tribunách alespoň 15 – 20 lidí, kteří nás tlačí dopředu. Porovnávat se v tomto s ostatními výpravami je opravdu složité. Sice jsme to zvládli, ale únava je v závěru dne už tak velká, že je problém se koncentrovat na hru. Mým názorem je, že to oběma týmům dosti uškodilo. Proto chci touto cestou poprosit všechny minigolfisty, přijeďte nás prosím podpořit do místa šampionátu. Potřebujeme Vás tam. Příští rok je šampionát znovu v Německu a kousek od hranic, takže věřím, že účast bude hojná.      

Co se týče soutěže jednotlivců měli jsme opravdu hodně šancí, bohužel jsme prohráli 4 z 5 rozstřelů a to rozhodlo o tom, že jsme v individuální kategorii nezískali ani jednu medaili. Je to škoda mohli být tři. V individuální kategorii bych rád vyzdvihl výkon Karla Molnára v soutěži na údery, který do posledního kola živil naději na medaili a předvedl výkon světového hráče. Dále Marka Smejkala, který v k.o. předvedl výkon, který jsem snad ještě nikdy neviděl, nakonec přes rozstřel nepostoupil do semifinále, přesto bych velmi rád konkrétně Marka Smejkala vyzdvihl jako výherce ankety pro nejlepšího účastníka výpravy. Mara předvedl všechny aspekty týmového hráče, podporovatele, člověka, se kterým je legrace a týmu přináší mnoho jak po herní, psychologické, tak týmové stránce. A touto cestou bych mu také rád poděkoval za neuvěřitelný, nejen herní výkon. Každý hráč by se od něj mohl učit.

Dále také smolný konec v k.o. u Evy Libigerové. Eva hrála zarputile, sebevědomě a opravdu se chovala jako hráčka, která ví za čím jde. Předvedla obdivuhodný výkon, který bohužel neozdobila nakonec jen medaile. Za to v soutěži družstev, v situaci, kdy musela doesovat, dokázala jak velkou hráčkou dokáže být a díky ní děvčata získala bronzovou medaili. Z mé strany velká gratulace, byla opravdu ve velmi obtížné pozici, kterou zvládla na výbornou.

V závěru bych samozřejmě rád poděkoval kaučům bez, kterých je pomýšlení na některou z medailí v podstatě nemožné. Předvedli dobrý výkon a patří jim za to velký dík.

Zároveň mou další zkušeností je, že je třeba rozšířit realizační tým o další dvě osoby, organizátora a svačináře (maséra, psychoterapeuta). Tyto dvě osoby ještě v realizačním týmu chybí a je třeba je do týmu přidat pokud chceme pomýšlet na příčky nejvyšší. Hráči jsou za celý šampionát velmi unavení a je třeba rozložit zátěž na více lidí. Dále je třeba zapracovat na našich hlavách, je stále patrné, že Češi si prostě zatím nedovolují medaile. Už o ně umíme hrát, ale ještě neumíme standardně získávat. Přesto věřím, že letošní zkušenost nám velmi pomohla, abychom v dalších letech byli zase o něco lepší a medailí přivezli více.  

Věřím, že hráči budou mít zájem reprezentovat i v dalším roce a minigolfová veřejnost nás přinejmenším podpoří stejně jako letos, jelikož bez vzájemné pomoci to nepůjde. A věřím, že v příštích letech se nějaké to zlato podaří přivézt, potenciál na to u nás máme.

Martin Ječný

Vedoucí dospělé reprezentace